Vánoční deník: Vánoční úklid jako mučení

Vždycky se mi líbilo, jak s nástupem listopadu všechny okolo už opanovala vánoční nálada. Blížil se začátek adventu a města se pomalu zdobila světýlky, z výloh obchoďáků se usmívali sobi a stromky s hromadou dárečků (tedy prázdných krabic od bot zabalených v lesklém papíře).

Nikdy jsem si ale neuvědomil, že aby taková nálada panovala i doma, je nutné i byt náležitě vyzdobit. Člověk by i skoro řekl, že se to s příchodem Vánoc děje samo – nejspíš nějakým vánočním kouzlem. Zkrátka jednoho dne přijdete domů a na oknech jsou nastříhané sněhové vločky, na lustru visí jmelí (moc pěkný zvyk!) a konferenční stolek v obýváku pokrývá červeno-zeleno-zlatá dečka s vánočními motivy.

Zatím jsem se však den za dnes vracel z práce a podvědomě (pod tlakem výzdob v supermarketech) jsem očekával, že tu vánoční krásu najdu i doma. Ale kde nic, tu nic.

A pak to přišlo.

Uklízejí ženy každý rok?

 „Karlíku?“ zavolala na mě od televize Jana. Říkal jsem vám už, jak já to oslovení nemám rád? Ale současně nemám srdce jí to říct. Ona to vyslovuje s takovou hezkou mazlivostí v hlase. Kdyby jen nebylo toho zpropadeného filmu… „Tedík s Matýskem se už ptali, kdy budeme dělat vánoční výzdobu. Potřebuju, abys uklidil byt.“

Tak prosím, pánové. Je to jedna z nejhorších věcí na světě. Říká se tomu vánoční úklid a ženy si ho vymyslely, aby mohly týrat své partnery, kteří se – na rozdíl od nich – nebelhají o berlích. Nebo mi snad chcete namluvit, že taková muka postupují ženy každý rok? A bez protestů?

Seznam úkonů, které se pod tímto zlověstným označením skrývají, je téměř nekonečný. Ale nebojte, jako již zkušený (a zničený) uklízeč se s vámi mohu podělit o praktický návod.

Praktický návod, aneb na co nezapomenout

Nejprve je nutné uklidit, tedy odnést mimo dohled, všechny hračky, svršky a další předměty, které patří na jiné místo. To je těžké, neboť dvě malá stvoření si nejspíš myslí, že to je nějaká nová forma hry a zatímco vy v jednom pokoji hračky uklidíte, už je v jiném zase rozbordelí! Praní už zvládám odminula.

Pak je nutné zamést, vysát a vytřít – a to v tomto pořadí. Praktická poznámka: koberce se nevytírají.

Poté na řadu přijde utírání prachu. To byste nevěřili, kolik se v takové domácnosti najde zbytečných čulibrků, které je nutné zvednout, utřít pod nimi prach a zase je položit. Nejzákeřnější je však mytí oken. To si musíte dát pozor nejen na šmouhy, ale také na sebe. Vypadnut ven z okna by totiž mohlo znamenat, že vánoční úklid už nedokončíte.

Myslel jsem si, že moje utrpení tím už končí, ale čekala mě ještě tohle všechno: vydrhnout vanu a WC (to bylo tak nechutné!), vyleštiti všechna zrcadla, vyprat ručníky, vyžehlit ubrusy a dečky, vytahat všechno nádobí v kuchyni, umýt ho (chválabohu za myčku) a vytřít skříňky. Proselektovat staré potraviny a vysmýčit špajz a ledničku. Omýt listy všech kytek v bytě! Věřili byste tomu?

Mám dojem, že si to Jana všechno vymyslela jen proto, aby se mohla bavit a týrat mě. A to jsem chtěl původně celý víkend věnovat tvorbě jedné menší aplikace…

Jmelí na správné místo!

Bohužel uklizeným bytem to nekončilo. Teď, když všechno bylo jako ze škatulky, se mohla vypustit dravá zvěř (čti: šestiletá dvojčata s výtvarnými potřebami) a nechala se krásně uklizený byt zase zaneřádit.

Výsledkem byla jakási hromada, které kluci říkali betlém, bílé šmouhy z umělého sněhu na mých právě vycíděných oknech (prý vločky) a svíčky ozdobené seschlými větvičkami, kam jen se člověk podíval.

A hotovo. Byt byl stejně vyzdobený, jako každý rok. Nebo ne? A čím to, že se nedostavuje ona krásná vánoční nálada? A proč po dokončení výzdoby je nutné byt znova uklidit?

Abych si to své rozpoložení přece jen o něco vylepšil, pověsil jsem jmelí přímo nad sedačku v obýváku. Jana nemá kam uniknout!

Předchozí díl si můžete přčíst zde.

Jak to bude dál se dozvíte tady.