Vánoční deník: Pečeme perníčky!

Jmenuji se Karel a jsem programátor. Často bojuji proti předsudkům společnosti a pravím, že i ajťáci jsou schopní zastat domácí práce. Já jsem se například celý týden – zcela sám! – staral o neposedná šestiletá dvojčata. A ten týden jsme nakonec všichni ve zdraví přežili.

I uklízet se musí, Karlíku!

Jenom moji milovanou ženušku málem trefil šlak, když jsme ji přivezli za velkého jásotu domů a ona uviděla tu spoušť. Ale… proč je nutné mýt nádobí, když je v poličce ještě čisté? No co – jsem chlap a starost o děti mi dala solidně zabrat.

Sádru má Jana až po stehno. Z místa na místo se stěží dostane za pomocí berlí, a tak jsem ji ujistil, že se o všechno postarám a posadil jsem ji k televizi spolu s křupkami. Jsem přece milující manžel, že?

Ona mi na oplátku sepsala seznam, co je prý potřeba udělat pro to, aby „to v téhle domácnosti mohlo normálně fungovat“.

Takže bod první: vyprat. Nechtěl jsem před Janou vypadat jako totální nemehlo. Pravda je ovšem taková, že jsem ještě neměl čest se s naší pračkou seznámit. Jak se vůbec pere? Ještěže existuje internet, kde se dovíte skutečně vše. I to, že nemůžete prát bílé a barevné dohromady. Poctivě jsem tedy z koše na prádlo vytřídil a naházel do pračky. Teď už je jen třeba zvolit program a hotovo. Návod nepotřebuju, jsem přece machr přes počítače. A pračka snad nemá více procesorů než moje kalkulačka…

Jak se programuje pračka

Ale tomu byste nevěřili! Spustit program na praní je těžší než zprovoznit nový server! Programy pro pračky snad programují ženy. Asi se nechám zaměstnat u nějakého výrobce praček a ukážu mu, jak se dělá logicky fungující přístroj… Uf. Každopádně jsem to nějak zvládl, čudlíky pomačkal a pračka spokojeně vrní. Nevíte ale někdo, jaký je rozdíl mezi bavlnou a syntetikou? A co se dělá s aviváží?

Luxování a vytírání jsem chytře odbyl tím, že jsem se pohyboval jen v obývacím pokoji, aby Jana viděla, že něco dělám, a pak jsem nechal vysavač zapnutý chvíli jen tak nazdařbůh. Proč je nutné uklízet každých pár dní? Trocha prachu ještě nikoho nezabila…

Na nádobí jsem zverboval kluky a tím se pak dostal k velice záludnému bodu: upéct perníčky.

Perníčky mám rád. Zvlášť když jsou nazdobené tou dobrou polevou. A kdysi jako malý Karel jsem je asi se svojí maminkou také pekl. Jana mi k tomu naštěstí přiložila i recept. A to jsem pookřál. Takový recept totiž není nic jiného než algoritmus. A jako programátor jsem s algoritmy velký kamarád.

„Udělej dvojnásobnou dávku a sjeď raději nakoupit, je tam jen zbytek mouky. A vezmi s sebou Matýska s Tedíkem, chtěli vykrajovat, tak ať se naučí všechno od začátku,“ instruovala mě Jana od televize. Mám takový dojem, že si tu zlomenou nohu docela užívá…

Není mouka jako mouka

Kluci v supermarketu dělali dokonalý brajgl, běhali kolem, stříleli po sobě pistolkami-prsty a málem srazili jednu nebohou důchodkyni, která pospíchala pro poslední kusy zlevněných jogurtů. Jako správný otec jsem to však vyřešil s nadhledem. Jednoduše jsem je oba strčil do nákupního vozíku.

Ale co mi nebyl čert dlužen! Vzal jsem si sebou recept na perníčky, že nakoupím podle něho. Ale v regálech s moukou a cukrem mě čekala past. Jak mám proboha vědět, jaká mouka se používá? Hladká, polohrubá, hrubá, žitná, chlebová, špaldová… A jaký cukr? Krystal, krupice nebo práškový? O hnědém třtinovém jsem ani nepřemýšlel, ale i ten na mě z regálu pomrkával. Kluci samozřejmě taky nevěděli.

Chvíli jsem pátral po nějaké ochotné prodavačce, ale co čert nechtěl, nikde žádná zrovna nebyla. A tak jsem problém vyřešil s důvtipem mně vlastním: koupil jsem je všechny!

Tím však problémy nekončily.

Vychytávky pana programátora 1

Do dvojnásobné dávky těsta patří dvě celá vejce. Nechci být hnidopich, ale recepty by měly být přesné. Znamená to, že je tam mám dát i se skořápkou? Usoudil jsem však nakonec, že tady návod obsahuje chybu a rovnou to Janě výraznou červenou opravil.

O hodinu později – po extempore s vajíčkem, se zaneřáděnou mikrovlnou od vybuchlého másla a s kuchyní a kluky celými od mouky jsme těsto konečně měli hotové. Janička nám dala nějaký speciální recept, prý stačí, když těsto dáme do ledničky jenom na tři hodiny a můžeme zvesela vykrajovat.

Jestliže při pěti stupních musí být v chladu hodinu, určitě bude stačit, pokud si na hodinu odpočine místo v ledničce v mrazáku. Ušetřím čas.

Ale to jsem neměl dělat. Těsto na povrchu totiž zmrzlo na kost. A rozmrazování v mikrovlnce z něj udělalo na povrchu nepoživatelnou poloupečenou hmotu. Nic naplat – oškrábal jsem ho a vnitřek, který nestačil zmrznout, jsem začal válet. Kluci mezitím vytáhli vykrajovátka. Těsto se na váleček lepilo a trhalo, ale nakonec jsem hrdě požadovanou placku vyválel. Tadeáš začal vykrajovat –samozřejmě od prostředka. Což mi okamžitě v hlavě rozezvučelo zvoneček.

Vychytávky pana programátora 2

Všechna vykrajovátka jsem jim zabavil, zanesl do počítače jejich tvar a obsah a začal jsem hledat, jak je co nejlépe rozmístit na vyválené těsto, aby bylo co nejméně odpadu. Když jsem se po půl hodině vrátil, na plechu byly připravené všehovšudy tři perníčky a dobrá polovina těsta skončila v klučičích bříškách. Zapírali, ale těsto kolem pusy je prozradilo.

Abych vše maximálně urychlil a mohl využít své výpočty, přidělal jsem izolepou vykrajovátka na velké prkýnko. A violá – máme jedno velké vykrajovátko, které stačí přiložit a je hotovo. Oba kluky to bůhvíproč naštvalo a šli si stěžovat za maminkou. V čem jsem udělal chybu?

Naskládal jsem perníčky na plechy a dal je do trouby. V návodu se psalo 190 °C a 10 minut. Rozhodl jsem se, že si naprogramuju extra budík, který mi to ohlídá – to bude otázka minuty.

Ale… Já skutečně netuším, jak se něco takového mohlo stát. Nejspíš jsem se do toho programu moc zabral, protože jsem si říkal, že by to mohlo mít i další užitečné funkce. Každopádně to skončilo tím, že se Jana dobelhala do kuchyně a na uhel spálené perníčky vyndala, kuchyň celou vyvětrala a mně vynadala. A to dvakrát – nejenže perníčky byly nepoživatelné, ale i klukům bylo špatně, protože toho syrového těsta zkrátka snědli moc.

Příště se na nějaké vánoční pečení zvysoka vykašlu!

Předcházející díl si můžete přečíst zde.

Následující díl na vás čeká tady.