Vánoční deník: Mik, Mik, Mikuláš… část 1.

Ano, ano, já vím. Janička mi to už říkala. Její maminka před vánočními svátky přijede, aby nám tu se vším pomohla. Jenom mi vrtá hlavou, proč nepřijela už tehdy, kdy se celý byt musel uklízet a nazdobit? Vždyť teď už toho moc k udělání nezbývá – všechno totiž zvládl jeden táta-programátor-superman!

Ten umí to a ten zas tohle…

Buď jak buď, tchýně se tu objevila v úterý. Vážené posluchačstvo, abyste tomu rozuměli… já v zásadě proti své tchýni nic nemám. Potíž je v tom, že ona je strašně ryze praktická ženská. A já jsem programátor. Pro ni jsou počítače ďáblovy stroje, pro mě vysněný ráj. Ona neumí otevřít soubor ve Wordu, já zase dvířka od trouby.

Tchýně tedy přijela a kluci měli o zábavu postaráno. Babička je totiž další skvělý objekt na hraní a zkoušení všech možných nekalostí. Já jsem byl nakonec rád. Janička i kluci se s další osobou v bytě zabavili a já jsem si mohl v klidu programovat. Nebo jsem si to alespoň myslel.

Ještě před tím, než tchýně vůbec překročila práh, jsem si prožil menší peklo. Celý byt se totiž znova musel vysmýčit. Prý abychom si před tchýní neudělali ostudu. Byt podle mého jen zářil čistotou (vždyť jsem jej před dvěma týdny celý uklízel!), ale stejně jsem celé kolečko praní, vysávání, zametání a utírání prachu musel podstoupit znovu.

A víte vy, co ta ženská udělala, když přijela?

Prohlásila, že to chudák Janička nezvládá a že se jí nediví, a začala uklízet jako divá. Dokonce donutila kluky proházet hračky. Oj, jak ti trpěli! Alespoň nějaká spravedlnost… i když mi jich pak bylo líto. Já jsem se zavřel do pracovny a odmítal jsem ji tam pustit. Ještě by mi vodou chtěla umýt monitor.

Přichází čert a Mikuláš!

O dva dny později však nastala a pravá zábava. Jestli jsem vám to ještě neříkal, tak mojí milované ženušce už na sádru dali patičku. A ona nevymyslela nic jiného než návštěvu houfu jejích kamarádek. Celé to tedy bylo spojené s čertem a Mikulášem. To se vám takhle sejdou maminy z okolí, přivedou svoje caparty a pak na ty nebohé vylekané dětičky naběhnou tatínkové v přestrojení.

Mě nevyjímaje.

Když jsem se dozvěděl, že bych měl dělat Mikuláše – role čertů a andělů už byly beznadějně rozebrané – samozřejmě jsem protestoval. Dokonce jsem se přes počítač napojil na naši chytrou televizi a pouštěl Janě varovné výkřiky typu: Týrání manželů je trestný čin! Ročně uhoří 5,6 Mikulášů! Zesměšňujete svého muže – půjdete do pekla! Ale nepomohlo to.

Pátého prosince jsem tedy poslušně odvezl Janu a kluky za její kamarádkou, kde se celá ta akce měla konat. Předtím jsem se samozřejmě podíval na několik videí, abych vědět, co takový Mikuláš vůbec dětem říká. Já sám jsem se měl u souseda s ostatními tatínky přichystat.

Dali mi kostým, dlouhý plnovous a velkou zlatou knihu, ve které jsem měl připravené poznámky ke každému dítěti.

A šlo se na věc.

Předchozí díl najdete zde.

Další díl na vás čeká tady.