Vánoční deník: Když chlap píše Ježíškovi

Byl to setsakramentsky těžký týden. Jak to jen Jana všechno zvládá? Vždyť já jsem ani pořádně neměl čas zasednout k počítači a něco doma naprogramovat. Ještěže jsou ty naši dva klučinové takoví chytří. Bez nich bych se o ně asi postarat nedokázal. I když chvílemi mě těmi svými připomínkami vytáčeli…

„Máma první do čaje dává cukr a pak až citrón. Je to tak lepší!“

„Máma nám připraví oblečení už večer, abysme věděli, do čeho se ráno oblíknout!“

„Máma nám připravuje do školy pořádnou svačinu, ne jen jablko!“

Už vás děti někdy přelstily?

Ale jsou taky pěkně vyčůraní. Naštěstí nejsem hlupák, a i když se v domácnosti moc neangažuju, některé věci mi neutečou, takže si na mě jen tak lehce nepřijdou. Ale zkoušeli to:

„Máma nás nechává jít spát až v deset.“

 „Nemusíme si zuby čistit ráno i večer.“

„Hraní na počítači máme jako domácí úkol!“

Zajímalo by mě, po kom tu mazanost mají…

Nutno ještě podotknout, že i já jsem se za ten týden naučil několik důležitých věcí. Možná se pánům budou hodit (modlím se za vás, abyste se do mé situace nikdy nedostali):

• I když s dětmi vstanete o půl hodiny dříve, stejně přijdete do školy pozdě.
• I když druhý den vstanete o další čtvrthodinu dříve, stejně přijdete pozdě.
• Děti se mohou krmit čajem a párkem. Ale ne každý den. Začnou dokonce protestovat. Ne však formou hladovky.
• Děti se nesmí nechat bez dozoru ani na pět minut. I za tu dobu totiž mohou rozbít pračku, postel a vytopit koupelnu. Jak to kluci tak rychle dokázali, doteď nevím.
• Pokud si dvojčata vyměňují oblečení s cílem zmást vás, nikdy nejsou moc staré na označení dítě A a dítě B – tlustou fixou.

A teď napíšeme dopis Ježíškovi!

A pak přišla ona osudná poznámka: „Máma nám slíbila, že s námi napíše dopis Ježíškovi.“

Ti špunti ještě na Ježíška věří. Je celkem zábavné je takhle balamutit. Takže co se dá dělat, dopis  s nimi budu muset napsat já.

Kde v útrobách dětského pokoje jsme našli fixy a pastelky a pustili se do tvoření. Z chytrých článků na internetu jsem věděl, že je dobré se pořádně zapojit, a tak jsem začal tvořit dopis i já sám. Zatímco Tadeáš s Matoušem kreslili na dopis autíčka, něco, co vzdáleně připomínalo dinosaura, a podle barev očividně postavičku Spidermana, já jsem usilovně přemýšlel, jak výstižně namalovat nový router tak, aby mi Ježíšek přinesl nějaký lepší model. Vzdal jsem to po tom, když Matouš prohlásil, že takovou šperkovničku si přeje i maminka.

A když už jsem byl v takové pěkné předvánoční náladě, začal jsem vymýšlet, čím koho letos obdaruji.

Jestli si Janička skutečně přeje šperkovničku, mohlo by to být skutečně trefné překvapení. A kluci by už po půl roce ve škole mohli umět číst. Možná už je na čase, aby pochytili něco užitečného do života. Nevyrábí se nějaká knížka s obrázky na téma programování pro začátečníky?

Z přemítání ě vytrhl telefon: „Karlíku, mluvila jsem teď s maminkou a domluvily jsme se, že přijede před Vánoci a zůstane na celé svátky. Je to prý ošklivá zlomenina, sádru mi sundají až po novém roce, tak abychom to doma líp zvládali!“

Kristepane – tchýně na Vánoce!

Mají tchýně rády pod stromečkem ponožky?

Předchozí díl nejdete zde.

Jak příběh pokračuje se dozvíte zde.